Těší nás zájem, který nám projevujete a návštěvnost našich stránek. Jelikož chcete vědět další informace o Ruských Modrých, rozhodl jsem se napsat článek ze zákulisí, zaměřený na „domácí pohled“ na naše kočky.

Po porodu koťat jsme se rozhodli, že si malou kočku necháme a kocourci půjdou do světa. Kočka – Aiki už má skoro půl roku a proto můžu popsat, jak jsme toto období přežili a co vše vyvádí.

Malá Aiki byla od narození velmi hravá, ostatně všechny koťata byla mazlivá. Jakmile trošku povyrostli a začali z pelíšku chodit na průzkum, začali se „motat“ po celém bytě. Nemuseli jsme se o ně moc starat, mamka vše zvládla sama. K pelíšku jsme jim dali misky s vodou, jídlo pro kočku i koťata a postupně sami začínali objevovat, co dobrého jsme nachystali.

Když už začali očichávat tuhou stravu, dali jsme kousek od pelíšku další záchod. Pravda, prvních několik dní byl záchod spíše místem, kde se dá hrát a kde můžou granulát báječně rozhrabávat a vyhazovat jej ze záchodu. Záchodem byla velká miska s granulátem.

Ale to bylo jen v době, než zjistili na co je záchod dobrý. Jejich překvapení, když se jim podařilo poprvé udělat hovínko, bylo vtipné. Tak vytřeštěné oči před tím, ani potom neměli…

Postupně se začali osmělovat objevovat další části bytu a pak jich bylo všude plno. Dobrá strava a jejich přirozená žravost jim dovolovala vybíjet energii neustále. Pořád se honili, prali a hráli si.

Po prodeji kocourků nám zůstala jen Aiki a její mamka Čertík. Obě si spolu postupně začali hrát a teď ráno vstaneme a obě sedí vedle sebe u balkonových dveří a lačně koukají na poletující ptáky. Jsou to dravci, takže kdyby mohly, rovnou budou z balkónu lovit.

U obou se projevuje rozdílná povaha – Čertík je klidnější a stačí jí být s námi v místnosti, Aiki je mazel, který si velmi rád hraje, přijde za námi a schoulí se nám na klíně a klidně usne. Když si chce hrát, příjde k nám, kouká na nás a mňouká. Občas si donese šňůrku, za kterou ráda běhá. Když nereagujeme, z pěkného prosení přejde do hlasitého mňoukání, typu „hej ty, jsem tady a chci si hrát, tak se pohni!“. Když ani na to nereagujeme, odejde a za chvilku to zkusí znova.

Je to malá šéfka, která nás doma trpí jen proto, že jí dáváme jídlo, pití a že si s ní hrajeme J

Za pár měsíců půjdeme s Aiki na výstavu, coby s dospělou kočkou a jelikož se jako kotě projevovala velmi slibně, věříme, že jako dospělá bude mít velké šance.